Překlady z: Lenka Sieber
Ralf Keller
Výzkum lochů a jeho vývoj ve střední Evropě. Od počátků až do r. 1975
Tento článek zachycuje historii výzkumu lochů v Bavorsku, Rakousku a Česku až do r. 1975. Lze přitom opakovaně pozorovat určité události a časové epochy, které vědomosti i badatele spojovaly a výzkum buď posouvaly kupředu, nebo ho naopak brzdily. Tak například v 80. letech 19. století seznamovaly různé příspěvky v odborných archeologických časopisech vědeckou veřejnost s existencí a rozšířením těchto podzemních objektů ve všech třech zemích. Ovšem poté, co se v oboru nejpozději v r. 1917 prosadilo středověké datování lochů, přestali se přední prehistorikové v Německu a Rakousku tématem „lochů“ téměř zabývat. Výzkum a dokumentaci těchto podzemních objektů prováděli především laici a dobrovolníci. Měnit se vše začalo až od 60. let s rostoucím zájmem o archeologii středověku. Založením společnosti Arbeitskreis für Erdstallforschung v r. 1973 došlo k novému rozkvětu výzkumu lochů (viz Der ERDSTALL 48/49, 2023, str. 193–209).
Hanna Schneck
Emil Wrbata – první fotograf lochů v Rakousku
Emil Wrbata byl coby vyškolený fotograf v r. 1896 pověřen Grafickým výukovým a výzkumným ústavem ve Vídni, aby doprovázel kněze Lamberta Karnera na jeho studijních cestách do mnoha rakouských lochů. Pro Wrbatu, tehdy teprve dvacetiletého, bylo fotografování úzkých chodeb a komůrek obrovskou výzvou, protože fotografie pod zemí se tehdy ještě musely provádět pomocí hořčíkového bleskového světla. Použití blesku ve špatně větraných prostorách bylo složité a následkem vzniku silného kouře nebylo ani bezpečné. O to více ohromující je kvalita, kterou ještě i dnes Wrbatovy snímky vykazují. Považují se za vůbec první fotografie lochů, v tehdejší době se prezentovaly při spektakulárních přednáškách s diapozitivy a v r. 1903 byly publikovány v Karnerově knize „Umělé jeskyně dávných dob“. Wrbatova práce nebyla ale průkopnická jen v oblasti výzkumu lochů. Jeho zkušenosti s fotografováním ve složitých situacích byly tehdy velkým přínosem také pro vídeňské policejní ředitelství. Od r. 1902 řídil Wrbata tamní fotoateliér a používal nejmodernější technologie pro fotografickou dokumentaci na místech činu a během vyšetřování.
Martin Müller
Aktuální metody na 3D vyměřování lochů
Přesné a detailní stanovení rozměrů a tvarů lochů je už po několik let možné různými metodami, mezi které patří fotogrametrie, laserové skenování a LiDAR. Tento článek se zabývá jejich odlišnými vlastnostmi, silnými a slabými stránkami a představuje celou řadu vyměřování lochů, která jimi byla uskutečněna.
Otto Cichocki, Bernhard Groiss, Mario Wallner, Michael Weissl
Finančně méně náročná metoda pro kvalitní 3D zdokumentování lochů
V úzkých prostorách lochů často nebývá možné umístit skenery pro přímé generování mračna bodů. Z metody modelování pomocí fotogrametrie na základě snímků (Structure from Motion) se však v posledních letech vyvinula cenově výhodná možnost, jak pomocí fotografií vytvořit přesnou 3D vizualizaci lochů. Z velkého počtu vzájemně se překrývajících snímků se vypočítá mračno bodů a vyplní se barevnými hodnotami z fotografií. Tyto výpočty lze provést například pomocí softwarových řešení Agisoft Metashape, AliceVision Meshroom nebo dalších fotogrammetrických programů. Z vizualizace, kterou lze přesně naměřenými body korigovat a pomocí níž lze tudíž také i měřit, se může snadno zjistit půdorys, svislý řez a příčný průřez chodby na libovolném místě.
Kurt Niel, Raimund Edlinger
3D vyměřování lochu v obci Unterstetten/Tollet
V lochu v obci Unterstetten v Horních Rakousech bylo v listopadu r. 2023 provedeno 3D vyměřování pomocí mobilního skeneru. Ten se skládá z tabletu s hloubkovou a barevnou kamerou a osvětlení připevněného na rukojeti. Díky vyměřování byly zjištěny a prozkoumány některé detaily lochu.
Tento loch typu B starý přibližně 800 let vykazuje celou řadu vlastností, které se takto celistvě zřídkakdy vyskytují v jednom objektu: sedm komor spojených vodorovným průchodem a pěti svislými průchody; tyto komory jsou umístěny okolo zasypané elipsovité pomocné šachty; lze zde najít výklenky pro světlo a lavice, stejně jako náznaky obranných dveří se střílnou a kámen sloužící k jejich uzavření; celková délka lochu je 37 m, výškový rozdíl je 6 m; jedna z komor má ve stěně ručně vytvořené žlábky.
Tablet Lenovo Phab2 pro je vybaven barevnou kamerou, snímačem hloubky a gyroskopem. Vyhodnocení měření se provádí pomocí projektu Tango od Googlu algoritmem RTAB (aplikace Real-Time Appearance-Based Mapping App). Došlo už také k porovnávacímu vyměřování 360stupňovým skenerem Leica BLK360. Poznatky, které vyplývají z použití přístrojů a porovnání výsledků, budou využity při vývoji přístroje MOBES (Mobiler Erdstall Scanner – mobilní skener lochů).
Spolek „OÖ Erdstallzentrum Tollet Unterstetten“, zabývající se lochy v Horních Rakousích, chce veřejnosti představit loch v obci Unterstetten a další lochy, aniž by bylo nutné je osobně navštívit. Jeho cílem je místní multimediální prezentace a virtuální prohlídky na webových stránkách spolku https://OOE-Erdstallzentrum.at.
Hartwig Büttner
Rané techniky osvětlení v podzemní těžbě
Umělé zdroje světla byly pro práci ve věčné tmě pod zemí odjakživa nepostradatelné a životně nutné. Až teprve ovládnutí ohně jako zdroje světla a tepla a pro přípravu potravy, jakož i pozdější objev způsobu rozdělávání ohně umožnilo využití podzemních zdrojů surovin a v neposlední řadě také podstatně přispělo k vývoji a geografickému rozšíření lidských kultur. Prvotní způsoby osvětlení zahrnují dřevěné odštěpky bohaté na pryskyřici (nasáklé smůlou), jednoduché uzavřené nebo otevřené lampy, ve kterých se podle možností spalovaly rostlinné oleje nebo rozpuštěný útrobní tuk přežvýkavců (lůj) s knotem z jednoduchých materiálů a svíce z hovězího sádla. V podzemní těžbě se tyto primitivní způsoby osvětlení dochovaly zčásti až do začátku 20. století. Lze předpokládat, že tyto osvětlovací prostředky, tak typické v dané době pro použití v dolech, našly své využití také v porovnatelných podzemních systémech jako jsou lochy, i když v této oblasti dosud stále chybí jednoznačné archeologické nálezy.
Josef Weichenberger
Loch na adrese Reinolz 4 v obci Dobersberg v Dolních Rakousech
V únoru 2024 objevil statkář v ulici Reinolz 4 v dolnorakouské obci Dobersberg při renovačních pracích na svém statku tento loch. Jeho prostory byly ale naplněny vodou, průchod byl možný v rybářských kalhotách až po vícehodinovém odčerpávání vody. Ukázal se pak loch, ze kterého zůstalo zachováno 16 metrů. Jako materiál zde byla nalezena rula. Pokračování tří navazujících chodeb už ale není přístupné.
Tento objekt vykazuje svými úzkými chodbami, skluzem, úzkým průlezem, 15 výklenky pro světla a větrací šachtou typické stavební prvky lochů.
Zdá se, že po deštivých dnech a následkem tání sněhu zde dochází k potížím s pronikající vodou, která loch zaplavuje.
Majitel se ale snaží tento loch zachovat.
Oliver Fries, Lisa-Maria Gerstenbauer, Alarich Langendorf, Andreas Steininger
Nové poznatky o lochu pod opevněným kostelem v dolnorakouské obci Kleinzwettl
V zimě na přelomu let 2022/2023 sestavil autorský tým pověřený spolkem Zukunftsraum Thayaland koncept výstavní síně na téma lochů v městysu Thaya v rámci projektu financovaného z prostředků EU. Koncept zahrnoval pět informačních tabulí a průchozí betonový model lochu v originální velikosti vytvořený pomocí 3D tisku, dále také pět informačních tabulí o opevněném kostele v dolnorakouské obci Kleinzwettl (městys Gastern) a o lochu, který se pod ním nachází. Poznatky získanými při této příležitosti se zabývá tento článek.
Vstup do lochu v obci Kleinzwettl se nalézá v oblasti kostelního kůru. Loch je dlouhý 56 metrů a je zakončen částečně zřícenou kruhovou chodbou. Přibližně sedmimetrovou klikatou chodbou se prochází do kompletně vyzděné místnosti, která měří zhruba 4 m x 1 m a je opatřena valenou klenbou z lomeného kamene.
Z historického pohledu je u této stavby obzvlášť důležitý poznatek z období pozdní gotiky, konkrétně z 60. let 15. století, kdy byla zbudována dnešní klenba podélné budovy kostela, která tvoří dvojlodí. Nejenže byl při její stavbě na loch brán ohled, dokonce bylo vynaloženo nemalé úsilí k tomu, aby loch zůstal i nadále přístupný. Klenutou místnost pod severní podélnou kostelní lodí i dnešní přístup k lochu lze podle specifického způsobu zdění (tzv. zdění kleneb na cípech) datovat do tohoto období. Jeden z pilířů podélné kostelní lodi vybudované v 60. letech 15. století byl navíc částečně umístěn nad lochem. Aby nebyl loch při výstavbě základů pilíře zasypán a nedošlo tak k jeho zničení, byla k jeho překlenutí zasazena kamenná deska.
Uvedená opatření na údržbu, resp. zachování lochu tak spadají do období, kdy se lochy v jiných lokalitách už nepoužívaly a byly částečně zasypány.
Peter Wischenbarth
Lochy a podzemní chodby v bavorském okresu Neu-Ulm a okolí
V předhoří Alp mezi řekami Iller a Günz na jihozápadě Bavorska bylo dosud objeveno deset lochů. Čtyři z nich byly nalezeny v 19. století a dříve a dalších šest lochů bylo odkryto ve 20. a 21. století. Jeden loch pravděpodobně souvisí s kostelem, přístupy ke čtyřem dalším lochům lze najít ve sklepech domů. K tomu existuje pět dalších lochů, které se nachází mimo zastavěné území. Z geologického hlediska vykazuje zkoumaná oblast jednotně jemný žlutý písek z období miocénu, ve kterém se výborně dají hloubit podzemní chodby. Dotyčné lochy neobsahovaly žádné archeologické nálezy, až na jednu chodbu v obci Deisenhausen. Údajně v ní byla nalezena jedna „nádoba“, která je dnes ovšem považována za ztracenou.
Obzvlášť atraktivní je loch v archeologickém parku u městysu Kellmünz s pozdně románskou tvrzí. Na systém chodeb zde upozornil v r. 2013 propad půdy. Tyto chodby mají špičatý gotický profil a je v nich skluzem přístupný jeden vedlejší prostor. Loch je k dispozici pro budoucí výzkum. Z toho důvodu byl vybaven uzamykatelným přístupem.
Vedle uvedených lochů se v prozkoumané oblasti nachází také nespočetné podzemní chodby vybudované z cihel a kamenných kvádrů. Pravděpodobně sloužily mimo jiné k odtoku vody. Zda se v těchto případech jedná také o skutečné únikové cesty, však nelze posoudit.
Martin Müller
Loch v obci Thaya a jeho model v originální velikosti
Loch v obci Thaya (Dolní Rakousy) byl vyměřen jak geodetickými metodami, tak také laserovým skenerem. Pomocí 3D tiskárny na beton byl postaven jeho model v měřítku 1:1, který je od r. 2023 vystaven v centru pro lochy v obci Thaya, kde ho lze navštívit a prolézt si ho.
Zároveň je zde představena inovativní výrobní metoda prvního modelu lochu tohoto druhu – a to v naději, že se v budoucnu podaří zrealizovat patřičné modely dalších lochů. Návštěvníci se díky nim mohou informovat o tematice lochů a nasimulovat si vlastní procházení lochů, zatímco reálné lochy zůstanou zachovány.
Franz Lindenmayr
Tunely v okresu Cu Chi ve Vietnamu
V okolí Ho Či Minova města na jihu Vietnamu mezi Mekongem a kambodžskou hranicí byl od dob boje za nezávislost proti Francii, a především během války ve Vietnamu vybudován rozsáhlý podzemní systém tunelů o délce 300 km.
V dnešní době se stal oblíbeným a hojně navštěvovaným turistickým cílem.
Karl Schwarzfischer se už roku 1988 zamýšlel nad tím, co mají lochy a tunely Cu Chi společného a co je od sebe odlišuje. V r. 2022 se mi během cesty po Vietnamu naskytla příležitost, abych si je sám prohlédl a byl jsem jimi velmi ohromen. Jedná se prostory určené pouze pro válečné účely, ve kterých by se nikdo nechtěl dobrovolně dlouho zdržovat. Pokud tyto lochy vůbec někdy měly nějaký „účel“, pak je pro mě nyní ještě větší „záhadou“.
Otto Cichocki
Sir Karl Popper a lochy
Filozof Karl Popper uvedl v r. 1972 v rozhlasovém příspěvku s názvem „Teorie vědy z teoreticko-vývojového a logického pohledu“ do vědecké teorie trojstupňové schéma „1. Problém – 2. Pokusy o řešení – 3. Eliminace“. Především skutečnost, že vědci ve třetím kroku mohou sami také falsifikovat a eliminovat vlastní pokusy o řešení, jim umožňuje zachovat si sebeúctu a přináší značný pokrok moderní vědy. Cílem je zjistit, do jaké míry postupuje vědecký výzkum lochů podle tohoto schématu a jeho implikací, a ve kterých aspektech z nich může těžit.